Speciální jednotka SAS je známa po celém světě, je to elita. Každý o ni někdy něco slyšel, ale asi ji nezná zblízka. Tak se na ni pojďme podívat...
SAS vznikla během 2. světové války na podnět Davida Stirlinga, příslušníka Commando Corps. Byla potřeba speciální jednotka, protože při konvenčním způsobu boje vnikalo příliš mnoho ztrát. Název SAS – Special Air Service sloužil k utajení jednotky. SAS pracovali po malých skupinkách a jejich hlavním úkolem bylo ničit německá a italská letadla na letištích v Africe. Prvního úspěchu dosáhli SAS v prosinci roku 1941, kdy na dvou letištích zničili 61 letounů. Během svých operací zničili jednotky SAS více letadel než jich bylo sestřeleno
David Stirling byl v roce 1943 němci zajat a zbytek války prožil v zajetí na zámku Colditz. Naštěstí pro něj, se Němci nikdy nedozvěděli jeho totožnost a tak přežil. Hitler totiž označil všechny příslušníky SAS jako zvlášť nebezpečné a nechával je okamžitě popravit. Po skončení války byla jednotka rozpuštěna.
Brzy po válce se ale pro SAS našlo uplatnění. Zapojili se do konfliktů na dálném východě, byli vysláni do Ománu, kde v památné bitvě o ománský Mirbat zvítězilo 10 vojáků SAS s několika tamějšími pomocníky nad 250 partizány. Po Ománu následovali akce v Adenu a Borneu.
SAS také čím dál tím více nachází uplatnění v boji proti terorismu. Byli nasazeni proti Irské republikánské armádě (IRA) a Irské národní osvobozenecké armádě (INLA). V roce 1982 začíná válka o Falklandy, do které byl okamžitě nasazen 22. pluk SAS. Vojáci pronikli na ostrovy, vybudovali zde pozorovatelny, sledovaly přesuny nepřítele a naváděli na něj letadla.
Další poměrně známý kousek SAS je "hon na Scudy". Pochází z Války v zálivu, kdy hlídky SAS ničili zmíněné rakety nebo přivolali letectvo na jejich likvidaci. Po 12 dnech operace, už nevzlétl ani jeden.
V současné době je SAS rozděleno na jednotky A, B, D a G, respektive na jednotky horskou, výsadkářskou, jízdní a námořní.
Primárně každý voják prochází výsadkářským výcvikem, ale má křížovou specializaci, tzn. že může zastat specializaci i za jiného člena týmu. Jednotky SAS mají hlavní zaměření na průzkum za nepřátelskými liniemi, kde provádí kromě průzkumu ještě sabotáže a útoky na strategické cíle.
Výběrové řízení je považováno za jedno z nejtvrdších (uvádí se asi 10% úspěšnost). Podmínkou pro zahájení přijímacího řízení je, že uchazeč (nikoliv uchazečka) slouží v britské armádě minimálně 2 roky. Samotné výběrové řízení se koná v Herefordu, kde leží Strirling lines – domovská kasárna SAS. Výběrové řízení se zahajuje dvakrát do roka v zimním a letním období a má 6 částí:
1. Běh ve skupině – spolu se skupinou běháte. Na sobě máte standardní polní stejnokroj britské armády a standardní kanady. Nejprve bez batohu, potom s batohem a postupně se do batohu přidávají kila navíc.
2. Běh samostatný, orientační – sami se pohybujete několik dní (stále i s batohem + navíc dostanete pušku, ale bez popruhu), ve dne i v noci a to zásadně mimo cesty. Tato část je velmi vyčerpávající. Několik dní nespíte, cítíte bolest nohou a ramen, puchýře atd. Vrcholem této části je "Fan dance" (tanec na Fanu). Vyběhnete si Fan, nejvyšší kopec (nebo spíš hora) ve výcvikové oblasti.
3. Výcvik se zbraní – to je vlastně i tak trochu zajímavostí SAS, vojáci se učí zacházet s velkým množstvím zbraní a to jak vlastních, tak i protivníků (nebo i potenciálních protivníků).
4. Výcvik v džungli – na měsíc strčí celou skupinu uchazečů do džungle. Tady se cvičí hlavně spolupráce a soužití s přírodou. Čerstvé jídlo se tu dostává pouze jednou týdně, ostatní dny se živíte z konzerv a z toho co les dá.
5. Výcvik přežití – instruktoři vojáky naučí vše o přežití, ale také si to na nich vyzkoušejí. Různě se musejí skrývat a přitom hledat různá kontrolní stanoviště. Živí se tím co si sami najdou nebo uloví.
6. Výsadkářský kurz – nakonec si všichni (mimo těch co jsou od výsadkářů) projdou výsadkářským kurzem.
Pokud uchazeč projde tímto náročným výcvikem a dostane svůj pískově šedý baret, neznamená to, že u SAS už automaticky zůstává navždy. Bude sice přiřazen k nějaké jednotce SAS, ale mohou ho kdykoliv zase vrátit zpět k obyčejnému útvaru.
Rukavice - ruce chrání speciální nehořlavé nomexové rukavice.
Kevlarová vesta - další nezbytnou součástí je kevlarová vesta s keramickými výztužemi. Chrání nejen proti standardnímu střelivu, ale i proti takřka všem typům vysokorychlostního a průbojného střeliva. K vestě lze přidělat i panel k ochraně rozkroku.
Taktická vesta - přes protistřepinové vesty se používá ještě taktická vesta k lepšímu uložení dalšího vybavení.
Kapuce - jako ochrana hlavy se používá nomexová kapuce, která je přímo v kombinéze. Teď ale kapuce ustupují kevlarovým helmám, protože na rozdíl od kapuc helma ochrání i proti střepinám.
Helma - místo kapuce se používá kevlarová helma. Je speciálně tvarovaná, aby se dala použít společně s handsfree a protiplynovou maskou.
Ochranná maska - na zásazích se používají ochranné masky, chrání proti plynu a dýmu. Většinou se také používají černé čočky, které chrání před zábleskem (oslepující výbuška). Nosí se v kombinaci s kapucí nebo helmou.
Pouzdra - k uložení zásobníků pro MP5 se používají pouzdra na stehno, vejdou se do nich tři 30 ti ranné zásobníky. Pro zásobníky do pistole se používají pouzdra na stehno a na zápěstí - kvůli snadné přístupnosti.
Jednotky SAS si vybírají jen zbraně a nástroje na které se mohou vždy spolehnout. Při akce musí vše fungovat napoprvé. Opak by mohl znamenat neúspěch celé akce.
Samopal MP5 a MP5SD - je základní zbraní protiteroristických jednotek, včetně SAS. Jeho výhoda oproti jiným samopalům je, že střílí z uzavřeného závěru s válečky. V praxi to znamená, že závěr je po natažení v přední poloze a uzamčený. Po stisknutí spouště se už jen uvolní kladívko a následuje výstřel. Těžiště samopalu se nijak nepřesouvá a proto je střelba velmi přesná. Mnoho ostatních samopalů střílí s otevřeným závěrem, tzn. stisknete spoušť, závěr se posune vpřed, náboj se zasune do komory, výstřel. Tím se ale posune těžiště zbraně a zásah jde hodně často mimo cíl.
Podle potřeb je samopal MP5 opatřený laserovým zaměřovačem nebo třeba svítilnou. Podobně se před akcí rozhoduje, zda použít standardní verzi bez tlumiče (řada A, úsťová rychlost 400 m/s) nebo s tlumičem (řada SD, úsťová rychlost 285 m/s). Pro skryté operace se používá samopal MP5K, ten nemá pažbu a je dlouhý pouhých 32 cm.
Pistole Browing High Power - záložní zbraň je pistole Browing High Power ráže 9 mm. V armádě se používá od roku 1935 a v současné době se používá model Mark3.
P90 - celkem nová je zbraň P90 (Projekt 90), vyznačuje se malými rozměry, velkou silou (prostřelí neprůstřelnou vestu) a zásobníkem na padesát nábojů.
M733 Commando - Colt Commando je nejmenší verze pušky M16A2. Velikostí je vhodná i na boj v budovách, umožňuje rychlé zacílení a střelba s ní je velmi přesná.
Remington 870 - tato pumpovací brokovnice je široce používána, zvláště pak k vylamování dveřních závěsů.
Další vybavení - používají se různé trhaviny, výbušky (osvětlující, ohlušující) a CS plyny (slzné). Nechybí zde ovšem ani jednoduché nástroje jako nože, štípací kleště, páčidla, sekery, diamanty na sklo, žebříky, kladiva atd.
zdroj: www.airsoftguns.cz (F.Petráš)
Powered by Elixon CMS/AJAX-XUL