Cílem výcviku překonávání vodních překážek je naučit vojáky pohybu ve vodě při vojenských činnostech a připravit je tak k úspěšnému překonání vodních ploch plaváním nebo broděním, při zvládnutí nebezpečí spojeného s přechodem vodních překážek.
Překážky způsobené vodou mohou být vodní toky (řeky - tekoucí voda, vodní proud), nebo vodní plochy (jezera, rybníky - stojatá voda). Oba typy vod lze podle jejich vzniku rozdělit na přirozené a umělé.
Vojenské požadavky – operační i taktické, předpokládají překonávání obou typů vodních překážek a výcvik vojáků, tomu musí být přizpůsoben.
Nejčastěji překonávanou vodní překážkou jsou v bojové činnosti vodní toky, protože vodní plochy se zpravidla obcházejí. Výjimkou mohou být za specifické taktické situace ptotáhlé, velké a členité plochy nádrží údolních přehrad.
Vodní toky (tekoucí vody) se stejně jako stojaté dělí na přirozené a umělé.
Překonání vodní překážky plaváním je zpravidla fyzicky i psychicky náročný úkol a má řadu problémů a rizik. Rozhodnutí, že vodní překážka může být bezpečně překonána, se odvíjí od mnoha faktorů a musí ji předcházet důkladný průzkum překážky a okolních břehů. Zhodnocení zjištěné situace a též vlastních možností.
Na rozkaz velitele pátrači pod zajištěním provedou průzkum řeky, aby zjistili vhodné místo pro její překonání. Provádí se rovněž průzkum okolí - zátočiny, jezy apod. možnost nástrah, změna výšky hladiny a rychlost toku vody. Pokud je překážka bráněna nepřítelem, je nutno zjistit jeho sílu, složení, číslování, rozmístění, neobsazené a slabě bráněné úseky. Po vyhledání brodu, vhodného pro překonání vodní překážky, není-li zjištěna přítomnost nepřítele, zahájí průzkumná jednotka postup přes vodní tok. Po dosažení protilehlého břehu zaujme vhodné pozorovací stanoviště a provede průzkum další části terénu. V případě, že přítomnost nepřítele nebyla zjištěna, na rozkaz velitele pokračuje přeprava přes řeku.
Úsilí vynaložené na přesun k relativně vzdálenému mostu, hrázi apod. může být někdy menší, než energie vynaložená na překonání překážky plaváním. Záleží zejména na taktické situaci a časových možnostech.
Vodní plochy, řeky nebo potoky mají nejrůznější charakter, daný velikostí plochy, rychlostí proudu, reliéfem okolního terénu i jinými vlivy. Přesto se dají vytyčit určitá obecně platná pravidla pro výběr vhodného místa a následné překonání vodní překážky.
Kromě těchto zjištěných okolností musí velitel vzít v úvahu fyzický stav vojáků v družstvu a úroveň jejich plaveckých schopností, zejména s ohledem na nejslabšího člena. Je nezbytné vyvarovat se psychických tlaků.
V úvahu se musí brát vliv ročního období (Po jarním tání vyšší stav vody, větší množství předmětů plavených vodou. V létě možnost náhlého zvýšení hladiny po bouřkách a přívalových deštích. Ve stojatých vodách výskyt řas, popř. vodních rostlin, na podzim a v zimě studená voda a vzduch, možný led, kratší dny, tj. méně času na stavbu přepravních prostředků atd.)
Zvažuje se i předpověď počasí. Zejména v horských oblastech se vyskytuje mnoho potoků, které mohou způsobit značné problémy při deštivém počasí, resp. přívalových deštích.
Najít nejvhodnější místo pro překonání vodní překážky vyžaduje určité praktické zkušenosti. Vždy je nutné snažit se překonat vodní překážku s co nejmenším úsilím a bez namočení výstroje. Výhodnější je brodit než plavat. Využívají se úseky řeky s co nejmenší rychlostí proudu. Na výběr místa bezpečného přechodu má vliv vybavení nesené skupinou. Jestliže přechod může být zabezpečen pomocí lana, je vhodné ho využít. Využitelnost lana je limitována šířkou řeky, která má být překročena, a platí, že řeka by neměla být širší než jedna třetina celkové délky lana. Širší přechod, by měl být zabezpečen jiným způsobem.
Velitel skupiny při plánování i jednotlivec překonávající vodní překážku, musí brát v úvahu možné komplikace, jako např. stržení proudem. Nelze spoléhat na to, že v určitém bodě bude schopen přejít řeku každý. Vybrané místo musí poskytovat i možnost případné záchranné akce.
Při výběru vhodného místa je nutné zkontrolovat stav obou břehů, zda se na nich nenacházejí překážky, ztěžující nebo dokonce znemožňující vstup, nebo výstup z vody. Ujistit se, že je nablízku místo pro nouzové opuštění vodní překážky a že je k němu dobrý přístup na obou stranách řeky. Nevhodná jsou místa s vysokými břehy, hluboké, zúžené úseky nebo úseky, kde z břehů zasahují do vody skály (možnost tvorby tůní a vírů). Vhodné jsou úseky, kde se vyskytují mělčiny.
Po vybrání vhodného místa přechodu, nebo i současně s ním probíhá výběr nejvhodnější metody, která se hodí do dané situace a také vyhovuje materiálnímu vybavení a fyzickému stavu skupiny. Velitel krátce skupinu poučí, vydá úkoly a stanoví postup pro případ krizové situace. Důležité je stanovit jasná znamení a signály pro komunikaci, vyhnout se pokud možno hlasovým povelům, nebo pokynům. Především tekoucí voda je velmi často hlučná a tím i srozumitelnost hlasových rozkazů a signálů obtížná.
Při překonávání vodní překážky je nutné zvolit vhodný směr překonávání řeky. Ten je do značné míry ovlivněn vytypovaným místem pro výstup z vody na druhé straně toku. Jako optimální se zpravidla jeví překonávání toku v úhlu 45° k ose řeky směrem po proudu. Po překonání vodní překážky, a pokud to již situace dovoluje, je vhodné převléci si suché ponožky a je-li k dispozici, tak i náhradní oblečení.
Powered by Elixon CMS/AJAX-XUL