Odolnost neprůstřelné vesty vůči různým typům střel je dána třídou balistické odolnosti. Každá země má o něco jiné balistické třídy odolnosti. Naše země má tříd sedm, kdežto americká norma má třídy čtyři. Vesty lze podle potřeby upravovat, kdy například z vesty třídy II, lze pomocí přídavných panelů zvýšit úroveň odolnosti vesty až na úroveň IV. Má to své výhody i nevýhody.
Výhodou je větší odolnost vůči střelám s větší úsťovou rychlostí. Nevýhodou se může stát větší hmotnost vesty. Vesty lze dále vybavit speciální vložkou proti probodnutí a prořezáním a také vložkou, která zmenší průhyb balistického materiálu ve formě anti-shockové vložky.
Nemusí to být zrovna pachatel vyzbrojený armádní pistolí, aby překonal běžnou policejní „měkkou“ vestu US třídy IIA. Stačí, když bude mít ve své krátké palné zbrani starou armádní munici. Takovými náboji jsou vojenské varianty s ocelovým jádrem uvnitř (9mm Luger, 7,65 Browning, 7,62mm Tokarev).
Poslední munice je tak rychlá, že s ní mnohá vesta může mít problém i v běžnějším celo-plášťovém provedení. Pokud chceme čelit i účinkům takové munice s vyšší průbojností, je nutné posílit alespoň vitální oblast speciálním plátem a to především vpředu, tím posuneme odolnost vesty do US třídy III. Vesty jsou sice o něco málo těžší, ale člověk má šanci v akci přežít útok i nepoměrně účinnější zbraní.
Pokud lze očekávat možnosti použití vysloveně armádních pěchotních prostředků a výkonných loveckých či sportovních zbraní, je už potřeba využít té nejtěžší ochrany. A tou je US třída IV, to znamená běžné „měkké“ vesty vylepšené speciálními deskami a to obvykle vpředu i vzadu, které sice citelně zvýší hmotnost ochrany, ale dávají větší šanci přežít i útoky mnohem výkonnější ráži.
Dlouho se spekulovalo o tom, co by následovalo po zachycení podobné střely. Zda by měl kupříkladu člověk šanci ustát zásah z tak výkonných armádních zbraní. Figurant přestál ve zdraví ránu na vestu US třídy IV, vybavenou štítem. Po dopadu a zachycení projektilu nebyl nijak odhozen a zneschopněn v další činnosti.
Naopak okamžitě tasil zbraň a byl schopen několikrát zasáhnout terč. Podle jeho svědectví lze přenos energie přirovnat k plácnutí dlaní. Bolestivost nebyla prakticky žádná, náraz se nejen rozloží na velkou plochu, nedojde ani k většímu průhybu kvůli tuhosti vesty pod ochranným plátem. Je možné, že ve stresu střeleckého střetnutí by si vlastního zásahu nemusel uživatel těžké vesty ani povšimnout.
Mezi speciální zkoušky odolnosti vůči bodným, sečným a úderovým zbraním patří zkoušky podle ČSN 39 5360 označované třídou odolnosti TON I., TON II. a TON III., ke kterým jsou přiřazená zkušební tělesa v podobě nože, koule a malo-průměrové tyčky. U těchto zkoušek se posuzuje vniknutí zkušebního tělesa výrobkem a projev v podkladovém materiálu.
Ochranné vesty dokáží zastavit střelu letící vysokou rychlostí, proto si můžeme myslet, že může zastavit i všechno ostatní včetně nože pohybujícího se podstatně pomaleji ale není tomu tak. Vlákna, ze kterých jsou vesty vytvořeny, mají vysokou pevnost v tahu, ovšem proti proříznutí (propíchnutí) není nijak velká.
Pokud má tedy vesta splňovat veškeré parametry stanovené normou, musí být doplněna vložkou z příslušného materiálu. Jedním z používaných materiálů na tuto vložku je Twaron SRM. Jde o tkaninu pokrytou speciální keramickou vrstvou, která zastaví hrot bodné zbraně a následnou dopadovou energii pohltí aramidová vlákna.
Proto tam, kde hrozí, že uživatel může být s vysokou pravděpodobností konfrontován s podobnou zbraní, je vhodné použít doplňkovou vložku s certifikací proti průpichu a nejlépe s odolností TON I-III podle tvaru hrotu použité zbraně. Pro vojenské využití, je však tento typ ochrany jen zbytečnou zátěží. Je nutné si uvědomit, že poměrně účinnou ochranu proti průpichu, poskytuje balistický plát a pravděpodobnost, že se dostane voják do souboje na bajonety nebo útočné nože, je při dnešním způsobu vedení boje poměrně malá.
Powered by Elixon CMS/AJAX-XUL